Cestování po Havaně

Způsobů, jak se pohybovat po hlavním městě mé milované Kuby je mnoho. Já běžně na svých každodenních trasách využívám 3 z nich: autobus, taxi a pěškobus. 🙂

Autobus

Jízda kubánským autobusem je silný zážitek i pro otrlé povahy 😀 Jízdní řády neexistují, takže si prostě stoupnete na zastávku a čekáte, až to přijede (zatím jsem nečekala víc jak půl hodiny, takže se to dá přežít ;)). Důležité je vědět, že zastávka neznamená „u cedule“, ale v úseku cca 50 metrů před cedulí a i kousek za cedulí, takže pokud to zastaví někde za bukem, pěkně se proběhnete, nebo budete čekat nespecifikovaný časový úsek na další vůz 😀

Ideální je také vědět číslo busu, kterým máte jet – zjistit kde jaký autobus staví je totiž prakticky nemožné (pokud se nezeptáte někoho na zastávce) – v některých busech jsou sice plánky jako třeba v Praze v metru, ale i kdyby tam byly vyznačeny všechny zastávky, což nejsou, tak vám to stejně asi prd řekne, pokud v Havaně nežijete už nějaký ten pátek 😉 A na seznam zastávek na ceduli na zastávce rovnou zapomeňte a buďte vděční za informaci, který čísla tam staví (na některých zastávkách i za tu ceduli) 😉

Ta správná sranda ale nastane až po nastoupení – za 1 svezení se platí 1 kubánské peso buď řidiči do ruky, do plastové kasičky před řidičem a nebo ve špičce, kdy jezdí miliarda lidí, jezdí pomocný výběrčí jízdného. Nastupuje se zásadně předními dveřmi (kvůli platbě), ale ve zmíněné špičce vás řidič nechá nastoupit i jinými dveřmi – v tomto případě musíte před nastoupením vložit minci do ruky výběrčího, která je většinou natažená z okýnka 😀 Ano, způsobů platby je tedy hned několik, lísky neexistují stejně tak jako revizoři, a pokud nevíte, komu máte platit, prostě splyňte s davem a dělejte to, co všichni ostatní 😀

Autobusy bývají přes den hodně přeplněné, takže si prvně vystojíte frontu a po zaplacení se derete do zadní části autobusu, abyste uvolnili místo nově nastupujícím na dalších zastávkách (pokud se zastavíte někde na začátku, tak se přes vás budou všichni prodírat a to fakt nechcete ;)). Autobus je stará rachotina, takže hodně chrčí a vrčí, smrdí naftou nebo na co to jezdí, občas nezavírá dveře a je v něm ukrutný horko i přesto, že jsou všechna okna neustále dokořán – při jízdě to sice hezky fouká, ale v zastávkách nebo na semaforu je to fakt mega sauna 😀

Zatím to zní jako celkem peklo, asi si teď klepete na hlavu a říkáte si, proč tím proboha jezdím…no, kromě toho, že jedna jízda stojí peso (cca 1 koruna), tak je skoro v každém autobuse na plný koule hudba – buď od řidiče reprodukovaná po celém vozidle, a nebo nějakej expert vytasí mobil s repráčkem a už to jede 😀 Blbý je, když je takových expertů několik, a z každé strany hraje něco jinýho, to je na vybuchnutí hlavy.. 😀 Takže jízda autobusem je fakt jíííízda 😀

Taxi

Když se mi nechce čekat na autobus, nebo mi ujede před nosem, a nebo se mi nechce otírat o milion zpocených těl – to oni se rádi lepí (trošku je občas podezřívám, že mi to dělají schválně), tak volím taxi. Ale ne to „taxi, taxi“, co na vás pořvávají na každém rohu, ale taxi, co má svoji trasu a jezdí celý den svůj okruh a vozí lidi z místa, kde si je chytnou na místo, kde chtějí zastavit (samozřejmě na dané trase).

Jedna jízda stojí 10 kubánských pesos. Teda aspoň pro Kubánce a lidi, co ví (nebo se tak aspoň snaží působit). Pro ty co neví, nebo vypadají jako Yuma, to je dražší samozřejmě…ostatně jako všechno 😀 První důležitá věc je vědět, kam jedete – většinou je to na křížení 2 ulic, např. Linea y 8 (kde je moje oblíbená restaurace La Catedral), 23 y M, kde vystupuju, když jdu do kanclu, a nebo Capitolio, což je úplné historické centrum Havany u Kapitolu. Taky je dobré u sebe mít kubánská pesa (jdou normálně vyměnit ve směnárně CADECA, ale jen CUC za CUP – převod např. EUR/CUP nejde). Více o obou kubánských měnách najdete tady.

Takže jízda probíhá tak, že si stopnete nějakou starou káru, zeptáte se řidiče, jestli jede tam, kam chcete a pokud vám neřekne nějakou vtipnou cenu, jako 10 CUC nebo podobně, tak nasedáte. Cestou budete zastavovat podle toho, jak budou přistupovat a vystupovat lidi. Do starých amerických kár, se kromě řidiče vejde ještě 5 lidí, 2 dopředu a 3 dozadu, a pokud budete sedět hned vedle řidiče (dámy), je dost pravděpodobné, že využije situace a bude vám při řazení hrozně nenápadně otírat ruku o stehno – tady jsem si jistá, že to bylo schválně, ty významný pohledy se nedaly přehlídnout… 😀

Pěškobus

Pro bílou blondýnu (teď už teda lehce načervenalou) není úplně pohádka si stopnout taxi za „normální“ cenu. Většinou se z auta ozve nějaká vtipná částka, tak ho nechám jet dál, a když se to opakuje několikrát po sobě, přestane mě to bavit a radši jdu pěšky. Nebo když je hezký počasí a není žádnej spěch, tak si prostě jdu cestou necestou, však když se člověk ztratí, narazí na spoustu zajímavých věcí, míst a lidí 🙂 A taková procházka po Havaně je celkem dobrý ego-boost, tolik komplimentů, pusinek, zářivých úsměvů a krátkých rozhovorů s náhodnými kolemjdoucími v česku nezažiju ani za rok, tady stačí pár desítek minut J. Ale na to taky musí být nálada, protože čeho je moc, toho je příliš a odpovídat 8 milionkrát za den na otázku „Where do you from“ člověka taky za čas omrzí, od toho ale máme em-pé trojník a ignorační strategii, takže můžeme vesele kráčet dál 😀 Před jízdou pěškobusem za slunného dne vřele doporučuju nezapomenout nanést opalovací krém, jinak budete večer vypadat jako prasátkooo chro-chro 😉

Pak jsem tu ještě využila turistický hop on hop off autobus, kterej je fakt super, ale o tom už jsem psala v minulém článku 🙂

Další možností na delší trasy po Havaně je tzv. Taxi Rutero, které stojí 5 kubánských pesos. Tady jsem ještě nevykoumala, jestli má nějaké pevné zastávky jako normální autobus, a nebo staví kdekoliv na vytyčené trase stejně tak jako taxi. Co ale vím je, že je o tuto celkem novou službu velký  zájem a že tyto taxíky bývají většinou plné (jsou zde pouze místa na sezení a je zakázáno převážet cestující ve stoje, což se prý často porušuje – info z televize ;))

Pro krátké projížďky po centru města je možné využít i cocotaxi (takový malý žlutý prdítka), bicitaxi (kde se chudák týpek pěkně našlape, aby vás v tom vedru dovezl kam chcete), a nebo koňský povoz 🙂

Ale s tím zatím nemám zkušenost, takže ceny nevím, třeba ještě časem doplním, než odfrčím na Varadero a naplno se zapojím do pracovního procesu 🙂

M.