Historky z Havany

Sice už jsem skoro měsíc na Varaderu, ale vůbec není čas na psaní…takže tady je ještě pár historek z Havany, než to tu zaplavím články od azurového moře 😉

Jídlo a pizza

Ulovit jídlo v Havaně aniž by vás vojebali není úplně lehký úkol… 😀 Pokud chcete mít jistotu hromady moc dobrého jídla za skvělou cenu (4-5-6 CUCů a mojito za 1), určitě zajděte do La Catedral. Já jsem tam byla během týdne 3x a číšníci se mi tam už smáli, protože to bylo pokaždé s jiným doprovodem… 😀 Restauraci La Catedral najdete ve čtvrti Vedado, na Calle 8 mezi ulicemi Calzada y Quinta. A ať už si dáte kuřecí, vepřové nebo tradiční ropa vieja, nemůžete udělat chybu – vaří opravdu skvěle a pokud tu mega porci nezvládnete sníst, rádi vám to ještě zabalí s sebou 😉 No a když jsem zrovna nebyla v La Catedral, tak jsem zkoušela kafeterie v okolí hotelu, za národní pesa, abychom si rozuměli 😉

Jednou si říkám, že si dám pizzu…kubánskou…s italskou se to samozřejmě nedá srovnat, ale stojí 10 korun a člověk tím celkem hezky zažene hlad…tak si prvně pečlivě prostuduju menu na zdi, a rozhodnu se pro šunkovou…čekám…5 minut…přijde týpek, objedná 2 šunkový, během minuty je má v ruce a odchází…já čekám…10 minut…prodavači se vesele baví, Míša čeká….další šunková do ruky Kubánce a Yuma Míša pořád čeká….a čeká…20 minut fuč, v břiše kručí a Míšu už to nebaví, tak se zeptá, jak to jako ještě bude dlouho trvat, že jako už mám celkem fest hlad…řev jak na lesy od okýnka do kuchyně, kde je ta pizza… „yaaaaa“ (uuuuž) zní velice oblíbená odpověď, skoro stejně oblíbená jako „mañana“…dalších 5 minut v prdeli a už chci odejít, že radši půjdu spát hladem…prodavačka konečně zvedne zadnici a odchází do kuchyně, vítězoslavně přináší pizzu, kterou mi přehne napůl, a hodí do papíru – vzoru nějaké inventury či co…dám jí 3 CUC (asi 75 národních pesos) a místo 65, které se mi mají vrátit, dostanu 1,25 CUC…o 1,5 CUC míň…tak se podívám na peníze a s úsměvem se ptám, co to má jako znamenat, že se asi spletla (natvrdo jí říct, že mě tady vojebávat nebude, není úplně košér :D) a ona že ne, že mám větší pizzu, že ta normální už není…oki, dobrej pokus, tak jí říkám, ať mi ukáže na ceduli, kolik ta větší pizza teda stojí…15 pesos…oki, to je pořád 1,25 CUC rozdíl…tak ji na to upozorním…přihodí mi 0,25 CUC…tak se zase směju, tentokrát už velice ironicky, jestli to myslí jako fakt vážně…vytahuje kalkulačku…a konečně mi vrací správný rozdíl…POINT: vůbec tady nejde o ten debilní CUC a půl, ale o princip, že vás prostě na každým rohu chcou vojebat… 😀 kdyby mě nechtěla vojebat, tak jí tam to peso nechám jako dýško, zcela dobrovolně a s radostí, že ji pomůžu, ale vojebávat se prostě nenechám…sorry jako 😀

Honibrk

Dlouho jsem uvažovala, jestli to sem vůbec psát, ale je to celkem vtipný, tak pokud budete pohoršeni, předem se omlouvám… 😀

Jdu si tak po Miramaru, obhlížím okolí a Casas Particulares a najednou se ke mně připojí takovej hubenej mladej týpek vysokej asi metr šedesát a dává se se mnou do řeči…nic divnýho, naopak naprosto běžná věc…jde kus se mnou, kecáme, co kdo dělá a bla bla, pak začne s komplimentama jak by mě chtěl zahrnovat láskou a bla bla…asi už jsem si vypěstovala imunitu… 😀 kecáme, kecáme a mezi řečí mi říká, že tady kousek jsou přírodní koupaliště (takové mořské bazény), kam se Kubánci chodí o víkendu koupat a jestli je chci vidět…tak si říkám proč ne, aspoň se něco dozvím, jdeme teda mezi barákama až k moři, kde jsou 2 polorozpadlé bazény s mořskou vodou a sedáme si na kraj…kecá kecá, už ho ani neposlouchám ale periferně si všímám, že si pořád šahá mezi nohy…ale furt mluví, nic nezkouší, tak si říkám cajk, ale už jsem ve střehu…najednou přestane mluvit, 3x sebou cukne, 2 krát mu to vystříkne z pod nohavice kraťas a to je jasný signál, že už zase musím jít pracovat…no chtěl mi ještě podat ruku na rozloučenou, asi nemusím psát, že to neprošlo…. 😀

Sandwich

A ještě jedna úsměvná historka z hotelového baru. Přijdu tam, mám hlad jak vlk a u usměvavého číšníka si objednávám „sandwich con jamon y queso“…načež on mi odpoví, že je tady i tam a ukazuje směrem do vestibulu…nechápavě se na něj podívám…a on, jestli jsem se ptala, kde je internet (jasně „jamon y queso“ zní podobně jak „conexión“ :D)…dlouhý pohled do očí, asi pokus o čtení myšlenek…tak mu zase zopakuju, že chci ten sendvič se šunkou a sýrem…záchvat smíchu na obou stranách, on přitaká a zeptá se mě co na pití…tak mojito, co jinýho že…odběhne za bar, historku vykládá hned druhýmu číšníkovi…další záchvaty smíchu…donese mi mojito…čekám…10 minut…20…30…hodinu…mojito pryč a sendvič furt nikde…tak si experta zase zavolám, kde je to moje jídlo, že už mám jako fakt hlad…a on: Jeeee tys ho fakt chtěla? Já myslel, že si děláš srandu…. 😀 no za 10 minut naklusal i se sendvičem a pak se mi omlouval ještě celý následující týden, kdykoliv jsem ho potkala… 😀 ach ti lívanci…. 😀